na Blog.cz

Tak Džordžík, dobrodruh, olomoucký alternativní poeta a performer (Jirka K. - jinak student humanitární a sociální práce) se nám vydal před léty (na jaře r. 2008) se svou spolustudentkou a spolupoutnicí Luckou do Orientu - daleké východní země, jménem Indie (stát Maháráštra). Co tam viděli, slyšeli a čeho se vlastníma rukama dotýkali - to vám, milí čtenáři tohoto blogu, budeme zprostředkovávat (s Džordžíkovým svolením...) v několika Jirkových autorských článcích. Jeho literární styl je prostě tak originální, že se redakce rozhodla do jeho textu co nejméně zasahovat.
Pěkné a podnětné počtení... :-)
------------------------------------------------------------------------------------------------

Co říct… je tu tak nějak exoticky. První člověka praští do obličeje těžkej a vlhkej vzduch kořeněnej štiplavým smogem. Zdá se být nepředstavitelné, že si na něj člověk zvykne a nebude si připadat s každým nadechnutím jako s hlavou pod mokrým ručníkem někde na plovárně. Přesto si zvykne, jak se později ukáže. Jinak k nám počasí bylo
dosud milostivé, zatím je tu jako v létě u nás. Asfalt se ještě neroztíká a ploché kameny u slamů dosud neslouží
jako plotny. Je tu taky nepředstavitelný prach - prach, nebo snad sedimenty smogu příliš těžkého, aby ho vítr
odnesl nad mraky. Každý list na stromě na sobě má vrstvu špíny. Na terase domu, kde bydlíme, jdou vidět stopy
chodidel.

Na každým kroku zvuky a fúze smradů i vůní. Lítají tu takový vypasený vrány, ve sprše vždycky potkám ještěrku, taky hodně veverek tu pobíhá. Neskutečný jsou ale smečky pouličních psů, který v klubkách netečně odpočívají u cest, byt kolem krizuji kolony aut a riksu, ktery nejsou ve skutecnosti kola na lidsky pohon, ale neco jako
fichtl oplechovanej takovou kabinkou pro dva. Jsou nesmirne dovedni a to nejen v troubeni. Vzdycky si najdou skulinu, kterou se protahnou v sebepreplnejsi zacpe. Je to trochu adrenalinovej sport, přecházet silnici. Vlastne to přecházeni spociva v tom, ze vlitnete pod kola hruzostrasne troubicich prostredku. Pak cekate a tipujete, kterej riksa bude vic vymeklej a neprejede vas. Podle toho se posunujete kupředu, nebo stojite na miste. Oboji se zda byt nebezpecne, ale clovek se brzo otrka a pak je to zabavny. Vlasne je to tu min vycerpavajici nez Praze. V tom chaosu, mumraji a hemzeni tepe jakysi vnitrni rad.

Bydlime v takove jezuitske rezidenci, kazdej mame svuj pokoj s vetrakem, posteli a umyvadlem. Jidlo resit nemusíme, protože je v cene ubytovani. Trikrat denne. Prujem jsme nedostali, jak nam všichni vestili. Nerad bych to generalizoval, ale ty obedy a vecere jsou vždy ryze plus semtam nejakej kousek masa a několik ruznych omacek, který se obmenujou a který jsou všechny hrozne dobry. Clovek si paradoxne pripada vic jako clovek, když muze jist rukama. To není uplne jednoduchy vzhledem ke konzistenci jidla, ale mají tu na to par figlu. To se pak všichni mile usmívají, zda se, ze tyhle drobnosti Indove ocenuji, ze se bilej snazi přizpůsobit. Stejne tak prestala byt Lucka tolik napadna, když ted chodi v sari.

Chlapi tu nosi ve velke vetsine normální kostkovany kosile s krátkým rukavem a kalhoty. Takze strádám par svých oblíbených tricek. Nejradeji mam to oranzovy s napisem Psychedelicky flákač, protože si tu tak clovek trochu pripada. To, ze jsme u jezuitu zni znepokojive, ale opak je pravdou. Indicka verze krestanstvi je o poznani snesitelnejsi. Navíc to prostředí je takovej ostrov klidu. Mezi jednotlivýma budovama jsou palmy, bordel z ulic sem doleha jakoby z dalky. Jsou tu taky dva detsky domovy při organizaci Snehasadan. Tam docházíme a hrajeme s detma hry v jejich volnym case. Takovy ty blbosti, co jsme hrali mezi panelakama na šternberským sídlišti vesmes v různych obměnách znaji. Hodne uzitecny mi tu jsou ale zkusenosti ze skautu. Teda ne ze bych zil modrej život
nebo tak něco, ale ta spousta her, který jsou akcni a oblibeny, se mi postupne vybavuje a kazdej den s nimi hrajem něco jiného. Tahle organizace ma kontaktni centrum na nadrazi, kam dochazeji detsti bezdomovci. Prevazne to jsou kluci, s holkama je to slozitejsi, stejne jako s jejich zivotem na ulici, který je pro ne mnohem nebezpecnejsi. Kazdej si asi domysli proc. Neznam zatím proceduru, která predchazi svereni dětskym domovum Snehasadan, ale v dusledku to funguje tak, ze mají v Bombaji šestnáct bunek rozdelenych na kluky a holky.
Zpravidla tam jsou po dvaceti a stara se o ne provereny sezdany par - mamka a tatka, nebo radove sestry. Ty prostory nejsou nijak zabezpeceny, takze kdo chce, nemusi utikat, ale proste odejit. To se nestava často a když uz, většinou za par dni prosi u reditele Snehasadan, aby se mohli vratit. Velky duraz se klade na jejich vzdelani. Snazi se jim poskytnout zaklad pro budouci samostatnost a dohnat ty zameskane diry. Organizace funguje přes čtyřicet let a vychovala takhle několik generaci. Některi otcove, nebo matky v domovech jsou byvali odchovanci, stejne jako některá z všech tech, kteří dochazeji pomahat, nebo doucovat. Troufam si rict, ze jsou tu deti stastny, hodne dobře zabezpeceny a chybi jim jen vlastní rodice. Nase domovy jsou spis pastaky, je jich tam vic nez dost na jednom miste. Takhle to ma takovou rodinnou podobu, spis nez detsky domov je to jako pestounska pece, nebo sos vesnicky.

Byli jsme tu prijati moc hezky, deti si nas zamilovaly. Ze skoly znaji většinou dost dobře anglictinu, nekdy jim tezko rozumim kvuli jejich vyslovnosti, ale to je, řekl bych, vzájemný. Krome velke zalibe v kriketu, diky nemuz jsem musel přehodnotit svůj veskrze negativni postoj k fotbalu, tu prosakuje i svet Bollywoodu. Bodejd by taky ne. Jsme v Bombaji. Co me ale hodne prekvapilo a vydesilo zaroven, je, ze krome mistnich celebrit, holky uctivaji zapadni lidi. Vystrihujou si kazdej bilej ksicht z jakekoliv reklamy v novinach. Snažíme se s Luckou borit ten pokrivenej obraz zapadu, kterej se pohybuje mezi klony showbusinessu a Nemcu s fotaky. Ze i my jsme lidi s problemy, ze jsme vykořeněni ztracenci, ze ty krasny detsky duse tady i v te chudobe zazívají vsedni stesti, pro který my musime jezdit přes pul světa.

Indky jsou prekrasny a hrozne malinky, takze se stira muj zasutej komplex ještě ze zakladky, ze mi chybi takova ta fyzicka prevaha nad zenama. Nebyvale o sebe dbaji a všechny ty barevny kombinace, puntiky na celech a snědá kuze jim naramne slusi. I v tom dětským domove je kategorie jiz dospělých a vic nez uchazejicich princezen, který se mile smejou a delaji v mezich slusnosti vse pro to, aby si uskutečnily svůj sen o bilym manzelovi. Stret zajmu je nabíledni a ja se chovam normálněji nez kdykoliv předtím. Kazdopadne se tu a tam sam pristihnu, při ulitle představě, jak si vedu domu za ruku nejakej ten poklad z Maharastry. Hur se ale spojuje predstava stastnyho rodinnyho zivota, kterej by byl ohleduplnej ke kulturnim rozdílům, s hedonismem studentského zivota. A když si predstavim všechny ty ksichty v ponorce jak zvrhle koukaji po moji rozpustile (například Sudžitě rekneme), radeji otevru Krebse (pro nezasvecene, Krebs je autor knihy Socialni politika. Krebs taky v nemcine znamena rakovina.).

Co se Indu tyce, řekl bych, ze je několik zakladnich typu obliceju, který se v nepatrných obměnách stridaji. Jsou stihli a drobni, mají knirky :o) V Bombaji se mluvi jazykem hindí a maráthí, plus univerzalistickou angličtinou. Par frazi v hindi jsem se naucil a vyhledavam prilezitosti, kdy je muzu uplatnit. Všechny potesi, když mu po predstaveni se reknete mudže apse milike bohut kušúi. Jinak je sranda, když občas zaslechnete cestinu, tedy aspon v domneni, ze slysite cestinu. Například mistni předložka "za" zni stejne jako mnozne cislo popularniho ceskoho slova na "p". Čaj je tu taky čaj, i když je přeslazenej a s mlíkem.

Sestra Pushpa, která je uplne silena a skvela zenska (napada me snad prirovnani snad jen ke Stepance D.), pro me vyhrabala stary zapraseny harmonium a půjčila mi ho. Ja ji naucil slova Gayatri mantry a ona me zase jeji melodii. Za tesklivých veceru rozeznivam jeho mech a ke kolazi zvuku se tu a tam pripojuji melodie Plastiku a Psich vojaku a taky ceska hymna, kterou jsem se pokusil přeložit do anglictiny a kterou chystame detem odperformerovat :o)

Peníze, které jsme vybrali, jsme odevzdali Orvillovi smenene na dolary a eura (presnejsi informace a oficiální podekovani rozesle dárcům Eva D.). V tomto tydnu se za Kathkaris pojedeme podivat, tak vas budu informovat. Kazdopadne za sebe dekuji vsem, co nejak pomohli, prispeli, sirili informace, zajimali se. Dekuji. Jinak co se tyce komaru, myslim, ze Skrben je na tom hur, ale stejne pouzivame repelenty, na oknech jsou moskytiery a krome odpařovacích zbrani hromadneho komariho niceni, je tu i moznost na konstrukci postele zavesit sit.

Tezko se tu pise. Urcite jsem nezodpověděl vsechno. Urcite vsechno nerekl. Jen utrzky co poskladalo jedno odpoledne tady. Mejte se doma všichni krasne a užívejte si jaro.
Ahoj - Jiri

Každoročně vyjíždí 2 studenti CARITAS-VOŠs Olomouc na 3-měsíční zahraniční praxi do Indie. Jedním z pracovišť, které navštíví, je i komunita chudého kmene Kathkaris v blízkosti města Panvel. Tento projekt byl studenty iniciován na základě zjištěných skutečností o situaci v komunitě Kathkaris. Jejich autentické výpovědi a záznamy z praxe byly impulsem k realizaci tohoto projektu.

Více najdete na stránkách:

http://www.caritas-vos.cz/moKathkaris/

Byli jsme s Georgem "na pokec" na naší škole Caritas a dozvěděli jsme se od Dity P., že se chystá zajímavý projekt, kterej by měl pomoci dětem kmene Kathkaris získat školní vzdělání a zároveň by peníze z něj měli jít i na rozvoj této indické komunity. Měl by to být projekt adopce na dálku a mělo by se to rozjet v únoru 2010.

Děcka kmene Kathkaris jsou na tom dost podobně, jako např. romský děcka na východním Slovensku. Jen s tím rozdílem, že problémy těhle indickejch "nedotknutelnejch" nebude zřejmě nikdy řešit stát ani EU. V Indii je to "holt ouplně jinak". Tam je potřeba křesťanská misie. Misie lásky, rozumu a ochotných rukou. Bez náboženského fanatismu. Bez kýčovitých frází. Teď to tam zhruba takhle dělá organizace Bethany Sisters.

Vážení přátelé,

konečná suma fundraisingových aktivit na děti kmene Kathkaris v Indii

Bethánské sestry tuto částku použijí na výuku nových kathkarijských školáků.
Díky vám všem!!!

Více informací na: http://www.caritas-vos.cz/CS/clanek.aspx?idClanek=1097

Utlačovanému indickému kmeni Kathkaris byl 4.2. 2009 věnován tematický večer Caritas VOŠ v U-klubu. Hostem večera byl Ind, Orville de Silva (na fotce je to ten človíček s brýlemi), který poprvé v životě překročil hranice své země a navštíví na pár dní Českou republiku. Orvillle pomáhá indickému kmenu Kathkaris. Osobně jsem měl tu čest se s ním potkat a pohovořit. Také díky milému překladu George Klimeše. George - to je ten usměvavej týpek s šálou na fotce nahoře...:)

Fotky z tohoto večera najdete na: http://halenapyjer.rajce.idnes.cz/akce_pro_kathkaries/

No... a od 19 hodin zde vystoupila skupina Krch-Off a Radim Babák.

Takže... na týhletý akci (která se konala v prostorách VOŠ Caritas) se vybralo nějakých 1500,- a promítly se filmy s indickou tématikou. Něco bylo anglicky a něco hindsky. Než se zprovoznily anglické titulky k filmu v hindštině, tak jsme museli odejít. Takže nevíme o co v tom posledním filmu šlo. Ale to neva...
Hlavní je, že se lidi dozvěděli něco o indickém kmeni Kathkaris a jeho problémech. A taky, že se vybraly peníze. A Lucka tam pronesla celkem zajímavý a skoro profesionální fundrasingový proslov:

Citace použita (s Jirkovým svolením) z Lucčina webu na http://lucieruskova.rajce.idnes.cz/Kathkaris/, kde najdete i jejich ostatní fotky z cesty po Indii.)